Okolí obce

Zříceniny Kartuziánského kláštera v lese na východním okraji obce Kartuziánský klášter na návrší mezi údolím, vedoucím z Dolan k osadě Novosady a lesní cestou. Na skalnatém ostrohu s příkrým srázem byl v roce 1389 založen klášter, který byl po obsazení husity v roce 1425 olomouckými měšťany z bezpečnostních důvodů v roce 1437 zbořen. Nacházejí se zde zbytky opevnění a sklepení, základy klášterního kostela Panny Marie, kaple a mnišských domků. Archeologický výzkum v letech 1962-1975 zjistil celkový rozvrh areálu kláštera.

Zámek č.p.58 s parkem na severovýchodním okraji obce při silnici volně stojící jednopatrová dvoutraktová budova na obdélném půdorysu se schodištovým rizalitem vně delší strany a s trojbokým arkýřem na krakorcích, vysunutým v patře z líce protilehlého průčelí. Přízemí uličního průčelí otevřeno arkádovým podloubím na pilířích. Z podloubí vstup pravoúhlým portálem, který nese datování 1667. Renovováno v roce 1908 a v 80.1etech 20.století. Nepatrné zbytky parku tvoří minimální nejbližší plocha okolí zámečku.

Areál kostela sv. Matouše na jižní straně obce při silnici od Tovéře volně stojící jednolodní podélná stavba s krátkým, užším kněžištěm, půlkruhově ukončeným. K jeho bokům přiléhá kaple a sakristie s oratořemi v patře. Loď obdélného půdorysu se zaoblenými rohy. V ose průčelí hranolová věž s okosenými hranami. Fasády člení pilastry s římsovými hlavicemi a čabrakovým motivem, které nesou podstřešní kladí. Mezi pilastry vysoká okna se segmentovými zásklenky. Přístavby na bocích kněžiště členěny lisenami, okna obdélníková. V závěru kněžiště zasazena deska s pamětním nápisem o postavení kostela v roce 1779. Hlavní vstup do kostela podvěžím. Nad portálem flankovaným polosloupy mělká nika s dvojicí pultů z počátku 18.století, pocházející snad ze zbořeného kostela. Obdobné sousoší také nad bočním portálem v jižní zdi lodi (v severní zdi jednoduchý portál s piniovými šiškami). Kostel vybudoval na místě středověkého chrámu stavitel Václav Beda v letech 1776-1785.

Letohrádek ve farské zahradě volně stojící polygonální pavilón se zděným přízemím a roubeným patrem v duchu orientální architektury. Ochoz v patře podpírá v rozích osm dřevěných sloupů. Stanová střecha vybíhá v kovový hrot, zdobený fasetovým knoflíkem a stříškou. Vrchol ukončen půlměsícem z bílého plechu. Drobná zahradní architektura z roku 1844.

Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého na návsi na nízkém kamenném stupni v železné ohradě mohutný hladký kamenný sokl, dole i nahoře ukončený profilovanou římsou, která ve vrchní části stupňovitě přechází v hranolový dřík po stranách zdobený obdélnými rámy. Dřík ukončen profilovanou římsou. Na římse nízký sokl a nad ním hladký korintský sloup s patkou a hlavicí. Uprostřed dříku kartuš z akantů s vyrytým nápisem, datujícím sloup do roku 1709. Na vrcholu sloupu oblaka s hlavičkami andílků a socha sv. Jana Nepomuckého s křížem v náručí.

Kaplička – boží muka Dolní Bouda, volně stojící objekt čtvercového půdorysu, hladké stěny z cihel a lomového kamene, dveře a trojúhelníkový štít, sedlový krov vzadu svalbený, křížek ve vrcholu bez mobiliáře, tak vypadala zvonička z roku 1810. V roce 1997 byla zvonička rozebrána a znovu postavena do nynější podoby.

Kaple v místní části Véska, volně stojící objekt, obdélný půdorys s půlkruhovým závěrem, na druhé straně se čtvercovou věží s hlavním vstupem. K věži bylo dodatečně přistavěno schodiště, 2 páry oken v lodi a l v presbýtáři, vstupní dveře s dřevěným obložením, segmentový záklenek, nad vstupem kordonová římsa, hlavní římsa obíhá věž i zvonicové patro se 3 okny, ve vrcholu stanový krov, krov nad kaplí   sedlový, na druhé straně krytý břidlou. Podlaha v závěru lodi břidlicová, mezi předsíní a lodí dřevěné dveře s příčkami, ve věži hodinový stroj (není v chodu). Časové, slohové a autorské určení rok 1829.

Zvonice v místní části Pohořany, volně stojící objekt na podezdívce čtvercového půdorysu z  lomového kamene je dřevěný rám, na kterém stojí čtyři sloupky nesoucí zvon ze druhé poloviny 19. století a jehlancová stříška. Mimo toho rám nese dřevěnou konstrukci komůrky z komolého jehlanu. Odzadu je vstup do komůrky, nad dveřmi trojúhelníková   stříška, stěny svisle ode stěny,   komůrka   dole    je 235x255 cm nahoře 160x160cm a 300 cm vysoká, uvnitř má podlahu krytou z části plochou stříškou, uprostřed je volná, 75 cm nad ní je široká střecha, která přechází v jehlan, krytá je plechem. Časové, slohové a autorské určení asi rok 1930 . V roce 1998 provedena generální oprava zvoničky.

Zvonice v místní části Dolánky. Dolní část zvonice je zděná, horní část dřevěná. Spodní část přízemí je na čtvercovém půdoryse se silně skosenými rohy, které pod římsou přechází do čtverce. Osvětlena je třemi malými okénky obdélníkovými s půlkruhovým záklenkem a s ostěním kolem. Pod jedním oknem je tabulka se segmentovým záklenkem ozdobeným v šířce ostění lidovým vzorem s lístky za sebou kladenými. Nad hlavní římsou v přízemí je valbený krov ze 4 stran, který přechází do dřevěné čtvercové nádstavby, která je kryta širokou stříškou s čtvercovou lucernou ze 4 svislých sloupků, uprostřed zvonek. Nad ní je široká stříška, která přechází do čtverhranného jehlanu, ve vrcholu železný kříž. Střechy jsou kryty plechem. Zvonice je datována roku 1887.